Listopadu 2022
Zacneme tím, co je velmi dobře známé. Inflace v CR dramaticky vzrostla a její původ je vysvětlován vyššími cenami energie a komodit na světových trzích a problémy dodávkových řetězců. Inflace má negativní dopady v podobě poklesu reálných důchodu, hodnoty úspor domácnosti, ztráty konkurenceschopnosti českých firem a pokřivených pobídek na trzích práce, zboží, služeb a kapitálu. Inflace znehodnocuje úvěry a zvyšuje riziko investovaní a hospodářské recese.
Česká inflace však má ještě jednu charakteristiku – je totiž dvojnásobně vyšší než průměrná inflace v EU, speciálně v zemi pro nás ekonomicky nejdůležitější – Německo a je též dvojnásobně vyšší než inflace v USA , která zase ovlivňuje růst cen komodit na světových trzích. Inflace je evidentně v Česku v něčem specifická.
Na rostoucí inflaci odpověděla CNB razně a rychle rostoucími úrokovými sazbami. CNB je však v této své politice příliš osamocena a to znamená , ze boj s inflaci bude daleko těžší a méně předvídatelný než by si prala. Po svém předvolebním slibu snížit rozpočtový deficit se vláda dostava do podobné situace, jako vláda předcházející a programuje jíž deficit rostoucí do vysek srovnatelných s deficitem Babišový vlády.
Co se u nás děje? Proč se Fialova vláda dostava do takovéto prekérní a kontroverzní situace? Proč si lepe nepomáhá vysvětlováním skutečných příčin naší inflace, které vedou k opouštěni svých některých předvolebních slibu?
Důvodů je několik. Premiér Fiala prezentuje rozpočet jako “válečný“ – potřebou nahrazovat ruský plyn a další suroviny alternatívními zdroji za cenu vyšších nakladu, financováním imigrantu a podporou Ukrajiny a investováním do bezpečnosti státu a obrany. To jsou jistě záslužné cíle.
Nicméně, jedním z dominantních důvodů rozpočtového deficitu je společenské nárokovaní zakořeněné v české společnosti a role státu na trhu práce. Rozpočtové výdaje jsou vysoce ovlivňovány tzv. mandatorními výdajemi, jako například na starobní důchody či platy skupin státních zaměstnanců a ty v podstatě nutí ministra financi navyšovat dane výdaje o inflační faktor automaticky. Vládni politika hraje obrovskou roli v určovaní mzdové politiky nejenom ve statním sektoru ale jako „wage setter“ (tj. nastavovatel mezd) v sektoru soukromém. Státem navýšené mzdy v rozsáhlém veřejném sektoru určují „laťku“ pro mzdy v celé ekonomice.
Rozpočtový deficit je samozřejmě též ovlivněn silně ideologickým postojem k nezvyšovaní dani. Jak jiz jsem však naznačil, dominantním faktorem je narokova kultura ceskeho naroda jako např. podpory matek samozivitelek a obrovsky rozsah sociálních programu. V tom samozřejmě nejsme sami, socialni cítění Nemcu, Francouzu a dalších vede k podobnym tlakům. Dovolím si však tvrdit, ze v této oblasti jsme skutečnými šampiony a ze v tech zemích nedochazi ke stejným extrémům jako u nás. Ty tlaky na vládu způsobuji, ze méně pozornosti a zdrojů jde na lepší a produktivnější využíváni veřejných zdrojů. Snižovaní a zefektivňovaní sociálních programu není prioritou a tyto programy jsou typicky posledními, které připadají v úvahu při snižovaní rozpočtových výdajů.
Role CNB v této situaci je velmi obtížná. Vysoké úrokové sazby vedou nejen k vyšším úrokovým sazbám na nove hypotéky ale mají vážný dopad na male a střední podniky, které jsou závislé na úvěrech. Vysoké úrokové sazby jsou proti-růstové pro velké podniky, protože při plné nezaměstnanosti mohou tyto firmy reagovat na rostoucí nominální poptávku (stimulované státními výdaji) pouze vyššími mzdami a tím i cenami. Úrokové sazby v CR jsou vyšší než úrokové sazby ECB či amerického Fedu, americké centrální banky. To sice umožňuje CNB udržovat stabilní měnový kurz, což je pozitivní pro kontrolu inflačních tlaku, ale je to za cenu zhoršující se konkurenceschopnosti českých firem a jejich růstu.
Vládni politika je problematická. Inflaci se nedostává dostatečné pozornosti a nezdá se být prioritou. V situaci, kdy vláda celi mandatorním výdajům a společenským požadavkům na různé podpůrné programy domácnosti sla ideologická “čistota“ vlády v podobě udržovaní daňové neutrality a trvaní na rozpočtové odpovědnosti dobrého hospodáře a omezovaní ekonomické role státu poněkud stranou a zůstala v této fázi planými volebními sliby. Řešeni inflačních tlaku bude vyžadovat odvážných kroku vlády včetně legislativních uprav mandatorních výdajů – kromě efektivnějšího fungovaní energetického trhu v EU.
Mzdová politika ve statním sektoru, která je zcela pod vládni kontrolou, je též klíčová pro tlumeni inflačních tlaku. Například, navyšovaní platu učitelům na středních školách je sympatické, ale neměla by též brát v úvahu platy vysokoškolských učitelů? Anebo učitelů na základních školách a nebo v mateřských školách? Žádná z těchto otázek týkající se priorit sektoru vzdělávaní nebyla adresovaná do těchto podrobnosti politickými stranami. Výsledkem je reakce vládni politiky na okamžité nálady a tlaky voličů.
Pro společenské programy je důležité, aby podpořily ty, kteří se nacházejí v kritických situacích. Jedná se v prve rade o ty, kteří si nemohou pomoct sami v této těžké době. Vládní pomoc byla a je až příliš soustředěna na podporu příjmů, a tak jde plošně na podporu všech místo na podporu tech, kteří to nejvíce potřebují. Bez tlumeni politických tlaku na společenské podpory ale bude pro vládu nemožné odolávat voláním po uprave příjmové stránky rozpočtu a navyšovaní dani. Mezitím se však inflace přibližuje 20 procentům a některé firmy již dnes uvazují o přemístěni do zahraničí a jiné mluví o nevyhnutelnosti propouštěni jejich zaměstnanců.
Dr. Zdenek Drabek, Karlova Univerzita, bývaly poradce Světové Organizace Obchodu a Světové banky.