Praha 29.10.2026

Jak mohu sledovat z reakcí českých politiku, tak i od expertu s ekonomickým vzděláním, vidím, že v Česku převládá posedlost po vlastní měně a pokračující skepse o hodnotách společné evropské měny. „Česká koruna, ne euro“, stojí ve volebním programu dnes vládnoucího ANO. Skutečnou korunu tomu teď dává ANO a Motoristé, kteří plánují posvětit českou menu : „Zavazujeme se, že naše vláda nepřijme euro ani nepodnikne žádné kroky směrem k jeho zavedení.“ Vláda dala také souhlasné stanovisko k návrhu na zakotvení české koruny do Ústavy. Jako poslanecký návrh to předložili ministr zahraničí a šéf Motoristů sobě Petr Macinka, ministr pro sport, prevenci a zdraví za Motoristy Boris Šťastný, poslanec a čestný prezident Motoristů Filip Turek i předseda Sněmovny a SPD Tomio Okamura.
Nutno dodat, že Euro se neobjevilo téměř vůbec jako tema u kteréhokoliv z kandidátů do Senátu. Ministr Macinka zacal svým útokem na EU již před několika měsíci, když se rozhodl pro ukončení činností Evropských center, které mají napomáhat jak k efektivnější implementaci našich závazků v EU, tak k efektivnějšímu využívání evropských fondů k podpoře regionu, kultury a podnikání. Bývalý guvernér ČNB Rusnok dnes tvrdí, že euro není mezi českými voliči populární a proto ho nepodporuje ani on.
Mezi námi, kteří přijetí eura podporujeme, je těžké pochopit, jak tu averzi vůči euru tak zveličuje význam české koruny snad až na úroveň svatosti. Trvání na české koruně českému státu a ekonomice v minulosti moc nepomohlo, jak to známe z období ekonomické krize 1929–1934 či centrálního plánování, spíš naopak. Současná česká měnová politika není zcela nezávislá, jak tvrdí její stoupenci, ale je silne závislá na politice ECB a patrně i amerického Fedu. Každé výraznější vybočení ekonomiku trestá, jak to například ukázal kurzový závazek (11/2013 – 4/2017): oslabení kupní síly, tlak inflace, lavina spekulativního kapitálu a slabá stimulace inovací. Stačí sledovat pohyby českých úrokových sazeb ve srovnání s pohyby sazeb v Eurozóně. Česká koruna též nezbaví českou ekonomiku rizikového ážia na investičním trhu. To může potvrdit dokonce i ten, který odmítá Euro, a to náš premiér, jenž bohatě využívá levnějších půjček v Euru ve svých podnicích, než aby si půjčoval stejné obnosy v českých korunách za vyšší úroky. A to jsou jen některé z problémů nezávislé měny. Vyšší transakční náklady ve stycích Česka se cleny Eurozóny se musí projevit ve vyšších nákladech firem a rodin. Riziko směnného kurzu a vyšší bankovní poplatky vedou k diskriminaci těch českých podniku, které nedosáhnou na transakce v eurech.
Nezávislost české měnové politiky neznamená garanci lepších výsledků, než by tomu bylo v případě našeho členství v Eurozóně. To potvrzuji inflační čísla mezi Českem a Eurozónou. Kumulativní růst cen v letech 2017 -2025 byl Česku +54.5% zatímco v Eurozóně pouze 28.5%! Jestli je Francie kritizována za zvyšovaní finanční nestability uvnitř Eurozóny, Česko tak činí vnitřně v rámci sve nezávislé monetární politiky! Jak známo, nezávislá měna souvisí s vyšší pravděpodobností monetární krize, jak jsme se přesvědčili již dvakrát za posledních 20 let. CNB může tvrdit, že tyto krize byly mimo nas, ale k tomu musí CNB přesvědčit investory, že Česko je světová výjimka, ktere se měnové krize vyhýbají. To zde nepíšu o přímých investorech, ale o „bond markets“. A ty Česku stále investuji pouze s investičním ážiem.
Cesti kritici Eura z rad ekonomu tvrdí, ze přijímat Euro je iracionální, protože Euro zóna není „optimal currency area“. S tim já souhlasím, ale dodávám, že se k němu hodně blíží. A v tom je základ našeho sporu. Souhlasím, ze kapitálové trhy v EU nejsou plně integrované. Pracovni trh v EU též není tak flexibilní jako pracovni trh v USA. Americká federace 50 států se společnou měnou, tak jak jsem ji znal, když jsem tam pracoval, funguje hodně dlouho efektivně a věrohodně. Ale já se na EU nedívám z pohledu teoretického ekonoma, ktery nedoporučuje Euro v rámci analýzy “komparativní statiky“ – tak, jak to dělají třeba i Krugman a Stiglitz. Ja se na to dívám z pohledu praktické “economic policy making” a pokud nějakou teorii používám, pak je to teorie ” of the second best”. Nemohu si pomoct, ale evropsky projekt pro mě v prvé řadě znamená mír a politickou stabilitu, kterou jsme v Evropě už dlouho neměli a v druhé rade vytváření podmínek pro hospodářský růst.
Jaka je alternativa? Integrací založené pouze na svobodném obchode, tak jak to propagoval byvalý prezident Klaus, tuto politickou stabilitu nedosáhneme, protože na ni nemáme nástroje jak resit vzájemné spory. Ochranářskou politikou bychom už vůbec nedosáhli ani na hospodářský růst ani na mír, jak jsme se přesvědčili třeba ve 30. letech minulého století a nebo na co zkolabovalo centrální plánování.
Toto uvažováni nebere v úvahu současnou geo-politickou a geo-ekonomickou situaci. Evropa se musí lepe integrovat, jestli chce konkurovat s Cinou a USA. Prvními signály bylauvalená cla prezidentem Trumpem na vývozy EU do USA či další hrozba odvetných opatření USA proti snahám EU zdaňovat internetové služby amerických firem na trhu evropském. To si skutečně mysli naše ministerstva zahraničí a hospodářství, ze by jejich vyjednávací pozice vůči americkým vyjednavačům byla silnější než ta jakou má EU?
Druhými signály jsou dramatické expanze čínských exportu nejen na globální trhy, ale i na trhy evropské. Problém těchto exportu je v prve rade obrovské subvencovaní čínských výrobců a podobně výrazná destabilizace bilaterálních hospodářských vztahu na globálních trzích. To si české ministerstvo financi či hospodářství či zahraničí skutečně mysli, ze budou schopny vyjednávat snižování čínských subvenci a reorientaci makroekonomické politiky Ciny vedoucí ke snižování globálních finančních nerovnovah? Nechci se zde ani zmiňovat o na suroviny bohatém Rusku, které nám dluží peníze ještě z dob komunistických a o kterých se s námi v podstatě odmítají bavit. Bez silne EU by jednotlivé evropské státy byly zcela podřízeny zájmům USA, Číny a Ruska v globální ekonomice. Vzhledem k tomu, že mezinárodni dohody už jsou oslabeny Trumpovou politikou, čínskou expanzi ignorující zásadní pravidla WTO a Ruskou agresi na Ukrajině, jsme v situaci dramaticky změněné geopolitiky.
Ministr Macinka asi není ekonomem a evidentně se též neobklopuje zkušenými ekonomy. Ale jeho a Turkova iniciativa též ukazuje na jeho slabiny jako diplomat, politik a člověk, který má dobře reprezentovat Českou republiku. Jako diplomat by měl vědět, ze jeho iniciativa má malou šanci vyhrát v právním a ústavním sporu. Jako politik, a navíc politik reprezentující menšinovou stranu ve vládě vystavuje premiéra do velmi prekérní pozice, ve které premiér nemůže vyhrát. A jako člověk reprezentující Českou republiku p. Macinka představuje nas stát jako vysoce rozděleny a stát, který zpochybňuje sve závazky v EU. Zatímco svou iniciativou p. Macinka asi uspokojuje sve ego, jako ministr zahraničí poškozuje zájmy státu.
Zdenek Drabek