Před několika týdny publikovala Evropská komise výzkumnou zprávu skupiny vedené bývalým guvernérem ECB M. Draghim. Tato zprava je zajímavá hned z několika důvodu, ale dominantním tématem zprávy je snaha autoru o posíleni KONKURENCESCHOPNOSTI EU. Autoři jsou motivováni částečné geopolitickými změnami, které vedou ke konkurenčnímu boji mezi USA a Cinou a převážně ztrátou Evropy v tomto konkurenčním boji. Slabá konkurenceschopnost Evropy je vysvětlována statickou průmyslovou strukturou v Eurozóně, což Martin Wolf, známy komentátor Financial Times, nazval „průmyslovým muzeem.“
Nevím, nakolik jsou M. Draghi či M. Wolf obeznámeni s českou ekonomikou, ale Draghiho zprava jako by byla psána „na tělo“ na Česko a o problémech české ekonomiky. Jako známo, Česko je velmi průmyslovou zemi (nejvíce v EU) a sloužilo jak monarchii do jejího rozpadu v roce 1918, tak RVHP v době komunismu jakoz i liberalizované Evropě po roce 1990. Ale i když se to zatím nezdá, jak ukazuji čísla nezaměstnanosti či růstu příjmů či kontrola inflace, ekonomika trpí. Ekonomika v podstatě už neroste paty rok, což znamená, ze růsty příjmů rodin budou v budoucnu ohrozeny, a ohrozen bude i současný tlak na snižovaní státního dluhu či financovaní společenských potřeb jako jsou zdravotnictví, školství, matek samoživitelek, nehledě na financovaní policie či armády.
Česko je klasickým případem problému, o kterých zprava hovoří. Stagnace české ekonomiky souvisí s jejími problémy konkurenceschopnosti, které zase vyplývají z prilis statické průmyslové struktury. Ta je zcela dominována automobilovým sektorem, který představuje kolem 22-24 % celkového vývozu Česka. To je po Německu (31 %) druha a daleko největší dominance automobilového sektoru ve vývozu z cele EU. Automobilky jsou a byly významnými zaměstnavateli v obou zemích. Tři největší investoři do R&D (výzkumu a rozvoje) v EU jsou automobilky. To jistě souvisí s restrukralizaci automobilek v souvislosti s green dealem, ale nesvědčí to o schopnosti jiných sektoru a jejich přesvědčivé schopnosti inovovat a vytvářet nove hodnoty.
Dominance automobilu ve vývozu zase silně ovlivňuje růst národního důchodu. To je zase dáno vysokou závislostí Česka na zahraničním obchodu a otevřenosti české ekonomiky vůči zahraničním investorům. Podíl zaměstnanců zabývajícími se činnostmi zahraničního obchodu je na závratném čísle přes 60 %. Česko je v tomto směru druhou nejvíce na zahraničním obchodu závislou zemi v EU (po Lucembursku). Automobilový průmysl v je v Česku hlavním tahounem exportu a tím tedy i cele ekonomiky. Vedle automobilu se zda byt jediným exportním „úspěchem“ sektor zbrojařský reagující na explozi poptávky po zbraních v souvislosti s konflikty na Ukrajině a Blízkém východě. Jinak je český strukturální rozvoj značně nahodilý, který závisí na úspěšných podnikatelských aktivitách menších podniků, včetně startupů.
Co způsobuje neuspokojivou reakci jiných průmyslových odvětví? Jedním faktorem je zcela jistě systém pobídek, který funguje na českém trhu. Tim je politika směnného kurzu, která je dominována snahou CNB kontrolovat inflaci a součásti této politiky je zajištění stabilního kurzu. Tato politika je příznivá pro vývozce, protože snižuje kurzové riziko, ale současně vede ke zhodnocování reálného směnného kurzu vzhledem k rozdílným mírám inflace v Česku a v EU. To překáží dynamičtějšímu rozvoji vývozu, přičemž dovoz zase vytlačuje domácí výrobu. Vyšší míra inflace v Česku než v EU též způsobila a stále způsobuje relativně vyšší míru úrokových sazeb, které samozřejmě zase zhoršují konkurenceschopnost menších průmyslových podniku a startupu.
Směnný kurz a úrokové sazby jsou pod kontrolou CNB, ale je otázkou, zda oživeni průmyslové výroby by nemělo byt podpořeno v Česku aktivnější průmyslovou politikou. Prostor pro aktivnější politiku v oblasti daňové, subvencni, obchodní politiky a do jisté míry i regulační je však vysoce omezen naší vazbou na průmyslovou politiku EU a po její zásadní změně právě vola M. Draghi. Cesti experti na průmyslovou politiku ve většině případů vychází z programu Průmysl 4.0 EU (s malymi výjimkami e.g.MfDnes – Blamáž jménem Průmysl 4.0) a shoduji se, ze “(P)ro zachování konkurenceschopnosti tuzemských firem jsou zásadní změny ve vzdělávacím systému a podpora takových investic, které přinášejí inovace, výzkum a přidanou hodnotu” (Zdroj: https://www.penize.cz/svetova-ekonomika/326519-ocima-expertu-ctvrta-prumyslova-revoluce-co-nam-da-a-co-vezme). Tyto knížecí rady sice zni výborně, ale o to se pokouší české vlády již 30 let, ale s bídnými výsledky.
Jisty prostor pro domácí intervence však existuje. Pomohlo by například lepší využívání nástrojů pro konkursního vyrovnání, bankrotu a přesunu neefektivně využívaných zdrojů dynamičtějším firmám. Zásadní je též podpora podnikání startupů a tzv. jednorožců, to je entit, které vycházejí z rozvojových malých a středních podniků, jejichž růstu brání právě nedostatek domácích zdrojů. To je zásadní rozdíl mezi rigiditou firem v EU a dynamismem rozvoje v USA, Izraeli, Tchajvanu, Vietnamu nebo Číně. To zase souvisí ze slabosti českého kapitálového trhu jakož i vysoké fragmentaci evropských kapitálových trhu.
Cina prosazuje svou průmyslovou politiku již 20 let navzdory svému členství ve WTO. K výrazně aktivnější průmyslové politice dochází v USA, která posílí, pokud volby vyhraje D. Trump a po aktivní průmyslové politice vola i M. Draghi. Příkladem úspěšné průmyslové politiky jsou Jižní Korea a do jisté míry i Thajsko a Vietnam. Vice aktivními úspěšnými jsou i vlády v Austrálii a Kanadě. Je evidentní, že na světových trzích nemohou cesti exportéři konkurovat hlásáním o čistotě tržního prostředí, ale musí celit tvrdé konkurenci svou konkurenceschopnosti. My máme pouze dvě volby – můžeme doufat, ze se EU podaří přesvědčit jak Cinu tak USA, aby opustili své intervence průmyslové politiky a nebo se musíme přizpůsobit a pomoct průmyslu efektivnější politikou. Ta první volba je utopie, a tak Draghiho zprava je vítaným prvním pokusem, abychom nezůstali průmyslovým muzeem.
Dr. Zdenek Drabek
Charles University, drive poradce ve Světové Organizaci Obchodu a Světové Bance
Praha 4. října 2024