Zdenek Drabek
Praha 1. srpna 2022
Inflace v Česku má evidentně silné prvky nákladové inflace, které mají původ v zahraničí. Protiinflační
politika CNB, tak jak je tomu kdekoliv jinde na světě, bude samozřejmě neefektivní pokud by
se pokoušela tlumit tyto zahraniční tlaky inflace. Vysoké ceny energie a potravin způsobuji inflaci,
které jsou hlavními tahouny těchto inflačních tlaku nemohou by ovlivněny intervencemi CNB.
Podobně to je s růstem inflačních související z kolabujícími dodávkovými řetězci na zahraničních
trzích. Jedna se o tzv. nákladovou inflaci zahraničního původu v těchto případech. Jediné co CNB
kontrolovat může jsou inflační tlaky domácího původu a tím zajistit, ze česká inflace nepřevýší inflaci
svých konkurentu.
Kritickým problémem v boji proti inflaci je vztah mezi inflaci a hospodářským růstem. Zastaveni
Inflace (úplným) uškrcením toku peněz by byl úkol téměř triviální. Agregátní poptávka by sice byla
utlumena a s ni inflace ale pouze za cenu kolabující se ekonomiky. Snahou tedy musí byt citlivý
přístup monetární politiky nejen k finanční stabilitě ale též k hospodářskému růstu. Hospodářská
krize/recese je největší murou nejen všech politiku ale i centrálních bank. Tato snaha je vsak
vystavena nebezpečí (a omezeni), pro který si ekonomové našli komplikovaný vyraz – NAIRU (nonaccelerating
inflation rate of unemployment). Krátce (stručné) řečeno, jedna se o takovou míru
inflace a tedy i monetární politiky, která nevede ke zvýšeni míry nezaměstnanosti. A to je, jak
argumentuji níže, zásadní český problém v našich dnešních podmínkách, i když v různých podobách
existuje v jiných zemích.
Použiji zjednodušeny příklad firmy vyrábějící 1000 aut a to ve dvou situacích před a po růstu nakladu
a cen, ceteris paribus. Když náklady firem rostou má firma dvě moznosti – bud přenést vyšší náklady
na své odběratele (Volba A) a nebo snížit své náklady snížením pracovníku (Volba B) pro udrženi
ziskovosti své činnosti. Volba A znamená, že firma očekává růst poptávky po svém zboží a ze tedy
očekává růst poptávky v rámci růstu inflace. Volba B znamená, že firma předpokládá, ze nebude
schopna vyšší náklady přenést na finálního odběratele a ze neočekává rostoucí inflaci.
Když centrální banka zpřísňuje uvěrové podmínky a náklady firem rostou, centrální banka musí
postupovat obezretne. Musí dokázat trhu svou “odhodlanost” zchladit poptávku a tím též očekávaní
firmy, ale současně to musí dělat způsobem, aby její kroky nevedly k útlumu výroby a k hospodářské
recesi. Problémem pro centrální banku je typicky však to, ze inflační tlaky nejsou vytvářeny pouze
nákladovými tlaky ze zahraničí ale i tlaky poptávky a ty již centrální banka by mela byt schopna
kontrolovat. Ve snaze udržet hospodářsky růst spojenou s proti-inflační politikou však může centrální
banka narazit – na tvrdé či rigidní podmínky na pracovním trhu. Pracovní trh nemusí byt schopen
se přizpůsobit.
A to mě vede k situaci na českém trhu práce. Ten je charakterizován třemi velmi tvrdými parametry –
vysokou zaměstnanosti, nízkou mírou nezaměstnanosti a vysokou mírou nabízených pracovních
míst, které zůstávají “neobsazeny”. Z finančního hlediska je trh “přehřátý” a to z velké míry
intervencemi vlády: (1) vysokým tempem růstu mezd ve výrobě a produktivních službách ( vyšším
než růst produktivity) a vzhledem ke kolapsu nabídky způsobené Covidem a propadem dodávkových
řetězců; (2)Fiskální politika je ovlivněna pravidly, které se chovají nejen jako „in-built income
stabilizers“ jako například v případě důchodu, ale i jako inflační faktor; (3) štědrými sociálními
podporami (4) štědrými platovými opatřeními vlády vůči statním zaměstnancům; (5) kritickou roli
vládni platové politiky je ovlivňovaní mezd v soukromém sektoru (“wage setter”). Tato a další
opatřeni vedou k růstu neobsazených pracovních míst a omezováni nabídky práce na trhu. Hlavni
charakteristikou tohoto trhu je, ze je silně tvořena vládni politikou fiskálních výdajů a typicky vede
k vyšší inflaci za těchto podmínek. Jak ukazuje J. di Giovanni z americké Federal Reserve Bank a jeho
kolegové, inflace je a byla vyšší v ekonomikách, které byly vystaveny nedostatku pracovních sil
v různých odvětvích.
Za těchto podmínek na trhu práce, “měkka” monetární politika (úrokové sazby, které mají
podporovat domácí růst s pozitivním vlivem na kontrolu inflace) v českých podmínkách – tak jak jsou
dnes dany – narazí. K růstovém stimulu nedojde, protože pracovní trh je již “nasycen” – nabízená
pracovní místa jsou na trhu neatraktivní a stále otevřena. Mira nezaměstnanosti neklesne, protože
neexistuje „match“ mezi nabízenými místy a nezaměstnanou pracovní silou. (např. příliš mnoho
teoretiku umění a příliš málo stavebních dělníků). Firmy pochopí, že v této situaci je snahou CNB
neklást dostatečný důraz na potlačeni inflace. Vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti je již na
minimu, firmy nebudou schopné financovat své narůstající náklady a existuji pouze dvě řešeni –
propouštěni zaměstnanců (a vyšší nezaměstnanost) anebo čerstvé pracovní sily ze zahraničí (a tedy
imigrace). Obe řešeni jsou předměty vládni politiky a vláda se musí rozhodnout, kterou cestou se
chce vydat – tolerovat rostoucí nezaměstnanost anebo se vydat na novou podporu imigrace. Jinými
slovy, v současné době CNB narazila na česky NAIRU.
Razné zvyšovaní úrokových sazeb bylo tedy nevyhnutelné a správné. Ted jde jen o to , zda si vláda
uvědomí a podpoří ji opatřeními, které umožní fungovaní efektivnější fungovaní pracovního trhu.
Jestli chtějí snížit inflaci a doufat v hospodářsky růst, vláda bude muset přijmout čerstvé imigranty
anebo se smířit s vyšší nezaměstnanosti.
Dr. Zdenek Drabek se venuje problematice mezinárodní ekonomie a se zamerenim na mezinárodní smlouvy s orientaci prevazne na obchodni politiku a zahranicni investice. Jeho primárním zájmem a cílem je pomoc pri vytvareni optimalnich podminek zahranicniho obchodu a investic a pri realizaci smluvnich podminek. Jeho odbornost vychází z jeho akademické činnosti a teoretickym vyzkumem kombinovana v praxi s poradenstvim statum, nadnárodním spolecenstvim, soukromym firmam a organizacím reprezentujici občanskou společnost.