Po dlouhém cekaní dostáváme konečně zprávu, ze Evropská Unie se dohodla s USA na nove Obchodní Dohodě. Paní Ursula von der Leyenova to předal ve Skotsku u příležitosti jeho cesty na golf prezident Trump. Mnoho podrobnosti Dohody zatím zveřejněny nebyly, a tak v podstatě můžeme pouze okomentovat to, co je zname a a to je odsouhlaseny 15% tarif na exporty do USA a na souhlas pani von der Leyenove nakupovat energie v USA a investovat amerického zbrojního průmyslu. Osobně předpokládám, že ten 15%tni tarif není aplikován plošně, ale pouze pro vybrané odvětví.
Tak, jak už to bylo za Trumpova prvního vládnutí, tato dohoda je v podstatě mizerna. Údajně Trump hledá řešeni problému obchodní bilance, která je v deficitu již delší dobu. Deficit obchodní bilance, tak jak si ji definuje Trump je však vysoce zkreslující realitu. Bilance transakci ze zahraničím může byt zájmem vládni politiky, ale v tom případě je citlivou položkou běžný účet a ne účet obchodní bilance tak jak ji prezentuje prezident Trump. Bezny účet zahrnuje bilanci v obchodu se zbožím (Trumpova definice) ale i bilanci v obchodu se službami. Ta druha část, bilance se službami je pro USA vysoce pozitivní a téměř pokrývá cely obchodní deficit. Jinými slovy, americké zdroje byly hromadně investovány do různých poskytovatelů služeb (banky, Google, Microsoft etc.) a Amerika se teď specializuje vice ve službách než ve výrobě zboží. Navíc, bilaterálně nemůže celní politika resit celkový deficit, což vyžaduje intervence do agregátní poptávky a nabídky a k těmto zasahám v tomto případě nedochází. Uvalování cel je tedy i z tohoto hlediska spatná strategie pro USA. Jediným positivem může byt příjem do rozpočtu z nove vybraných cel. Ale i ten bude malý ve srovnání s deficitem federálního rozpočtu.
Clo 15% a nebo 30% nevyřeší Trumpův sen návratu amerických průmyslových firem do USA. Je nutné připomenout, že americká ekonomika v podstatě jede na úrovni plné zaměstnanosti a rezervy pracovni sily jsou vysoce limitované. Růst ekonomiky je nejrychlejsi ve srovnaní ze vsemi zeměmi OECD, a ten je v prve rade stimulován růstem služeb a pouze ve vybraných pododvětvích průmyslu ( letecky, zbrojní, energie apod.), které jsou klíčové ve tvorbě tržních mezd, což též limituje nabídku pracovni sily do méně konkurenceschopných pododvětvích. Jedine, co teoreticky může tato politika nabídnout jsou pobidky zahraničním firmám investovat v USA. Snaha navýšit roli průmyslu v USA též nemá velký význam ( kromě strategických výrobků či komodit). Průmysl představuje pouze 10-12% HDP USA. Dominuji služby, cili Trump se snaží obnovit “staré” odvětví!!
Ted, když USA uzavírají obchodní dohody s různými státy je evidentní, ze Trumpovy deklarované cíle se mění či upravuji za pochodu. Jak již jsem se zmínil, snížení amerických cel z cílových 30% na 15% vyžaduje evropské investice to zbrojního průmyslu a dovoz americké nafty.
Je též evidentní již delší dobu, že určitá nerovnováha z pohledu běžného učtu existuje mezi USA a zbytkem světa. Z pohledu globální ekonomiky je Amerika již delší dobu deficitní ekonomikou, zatímco Cina a EU jsou na opačné straně – jako státy s přebytkem na běžném učtu. Za určitých okolnosti tyto rozdíly mohou vest ke globální finanční nestabilitě. Prezident Trump naznačil ve svých přednesech, ze i aspekt se dotýká jeho celní politika. Jeho návrhy jsou však neúplné a často si protiřečící a tedy zcela nepoužitelné v praxi
Globální rozdíly na běžném učtu je dáno dvěma faktory: Zaprvé, vysoké výdaje amerických firem, domácnosti a v prve rade státního rozpočtu, kde deficit nyní činí zhruba 7% HDP a celková zadluženost USA již přerostla 100%ni hladinu HDP. S timto problémem nadměrných výdajů Trumpova administrativa moc nečiní. Spise naopak, Trumpova politika jeho „vynikajícího“ rozpočtu se spis soustřeďuje na snižovaní dani. Zadruhé, je pravdou, že americky trh je patrně nejotevřenější na světě a to včetně nízké ochrany trhu se zbožím. Dnešní průměrná celní sazba USA je 2 %, což je obdivuhodně nízká celková ochrana ( Cina má v průměru zhruba 14% , Indie 35%). Průměrná celní sazba EU je srovnatelná s USA (2.5 %), ale existuji výjimky jako jsou některá auta, a to slouží Trumpovi jako argument. Evropské zemědělství je též vice chráněno než zemědělství USA. USA již delší dobu si stěžují, ze otevírání svého trhu bylo daleko razantnější a rychlejší než otevírání trhu ve zbytku světa. V tom mají pravdu. WTO není v teto době a situaci tou vhodnou platformou k projednávaní nových světových sazeb, a to je důvod, proč se Trump pouští do bilaterálních válek.
Zda se, dle vyjádření představitelů průmyslu a speciálně automobilek , ze 15% cla ještě nemusí představovat podstatné problémy pro firmy, ktere budou tim postiženy. Jedním z důvodů, je že tyto firmy v automobilovém průmyslu a to speciálně Volkswagen uvazuji o svých nových investicích v USA. Nicméně dopady mohou být odlišné podle odvětví, a v těchto případech bude nutno počkat až na uveřejnění podrobnosti Dohody. V případě českých vývozů se to týká především subdodávek do německých vývozů do USA.
Též se zda, ze dalším prvkem Dohody je závazek EU nákupu energetických produktu a investovat do amerického zbrojního průmyslu. Je evidentní, ze každá dohoda, která zajisti stabilní dodávky energie do delšího časového horizontu a za rozumné ceny musí by výhodná i pro EU. Jinými slovy, jedinou neznámou je, za jakých podmínek k tomu bude docházet. Evropské investice do zbrojního průmyslu též dávají smysl vzhledem k již odsouhlasenému cílování navyšovaní výdajů do armády ve všech zemích NATO.
USA evidentně mají makroekonomicky problém, jak kontrolovat stále rostoucí deficit ve veřejných financích a vůbec výdaj firem a domácnosti. Převis domácích výdajů nad domácími úsporami je důvod, proč USA mají deficity na běžném učtu. Obchodní politika nemůže byt tedy řešením. Bilaterální handrkovani o clech navíc zvyšuje chaos a nejistotu na globálních trzích, což bezpochyby ovlivni též růst americké ekonomiky. Výsledkem Trumpových transakci se však zdají byt zatím nepříliš škodlivé ústupky a v určitých případech i rozumné kompromisy. To je patrně důvod , proč finanční trhy zatím reagují spise pozitivně, jak trhy zatím cen na burzách. Na širší hodnoceni si však budeme muset ještě počkat.
Dr. Zdenek Drabek
Karlova Univerzita, Praha