Praha, 25. duben 2023
Máme se dobře? Máme ekonomické problémy? Soude dle reakci CNB a jednáni či projevu clenu bankovní rady (až na par výjimek) je zde jakoby “klid po poušti”. Přitom se dnes nacházíme v jedné z nejhorší ekonomické situaci za posledních 30 let. Česká ekonomika je v recesi a bez růstu, což ovlivňuje nejen naše peněženky ale i co může rozumně poskytovat stát tem, kteří to potřebuji nejvíce či na kulturu. Bezprostředně největší problém české ekonomiky je však vysoka inflace. Drahota roste a je víc a víc bolestná pro ty kteří víc a víc upadají do absolutní chudoby. Mnoho SME trpí a je pod obrovským tlakem ufinancovat své operace při dnešních vysokých uvěrových sazbách. Reálna hodnota našich úspor dramaticky klesá. Jsme stát s nejvyšší mírou inflace v Evropě, jedině nám snad konkuruje Maďarsko a Lotyško. Radime se k tak významným odstrašujícím příkladům jako jsou Turecko, Argentina ci Pákistán kde inflace bují ještě víc. CNB přitom ceká a klidně ohlásí na veřejnost, ze odhaduje snižovaní míry inflace až někdy koncem tohoto roku.
Jenže fiskální politika současné dále tlačí na pokračující inflační trend. Učitelům, jíž slíbila navýšit platy na úroveň 130% průměrné mzdy. To nemohlo zůstat nepovšimnuto vedením českých univerzit, které teď tlačí na adekvátní vylepšení finančních odměn svých pracovníku. Firmy se na trhu v dane situaci léči tím, že automaticky a pravidelně navyšují ceny svých produktu či služeb a optimisticky očekávají, ze trh tyto cenové přirážky přijme. Zatím se nemyli ve své komerční strategii. Stát navyšuje reálné výdaje na armádu, což je pochopitelné vzhledem ke svým mezinárodním závazkům a válce na Ukrajině, ale vyžaduje to jasnou artikulaci a vysvětleni priorit veřejného investičního programu. Sahat na rozpočtové výdaje ministerstev se ukázalo jako vysoce politicky nebezpečna strategie. Rozpočtové výdaje dramaticky rostou a již dnes se zda vice než pravděpodobné, ze předvídaný rozpočtový deficit bude vysoce překročen. Tak se na tom alespoň shodli dva bývalí ministři financi (Kalousek and Schillerova) a bývaly guvernér CNB Rusnok. V. Klaus též souhlasí (Právo 24.3. 2023)
V CNB pravděpodobně existuje představa, ze inflace se casem sníží bez jejího dodatečného zásahu a že bude bezbolestná. To ztěžka – fiskální rozpočet to letos nedovolí a navíc stát jako významný zaměstnavatel hraje klíčovou roli na pracovním trhu. Ceny energie a potravin, které hraji klíčovou roli v determinaci naší inflace jsou převážně tvořeny na globálních trzích a tedy mimo kontrolu CNB. I když ceny energie již nejsou ve stejných výšinách jako před 6-8 měsíci, zůstávají daleko nad úrovni před Covidem a válkou na Ukrajině. Ceny potravin a mnoha jiných meziproduktu jsou často určeny cenami ovlivněnými globálními dopravními řetězci. Co je ještě podstatnější, že směnný kurz české koruny, který je oslavován CNB jako důležitá monetární kotva není zdaleka tak úspěšný a efektivní nastroj proti-inflační politiky, jak CNB patrně doufá a argumentuje. V podstatě vůbec nefunguje jako tlumic inflace anebo funguje pouze marginálně. Příkladem jsou zmíněné ceny dovážených potravin a nebo ceny zahraničních služeb pro české domácnosti a firmy (viz., například, ceny dovolených na egyptských letoviscích u Rudého more). Suma sumárum, tržní očekávaní jsou definitivně stále vysoce pro-inflační.
Jediná instituce, která může inflační očekávaní změnit, a v našem případě omezit či zcela zlikvidovat inflační očekávaní je centrální banka a tedy CNB. CNB nemůže přikázat vládě či ministrovi financi, ze jíž dal nesmí utrácet, ale může vládu přimět k úspornějšímu chovaní dalším navyšováním úrokových sazeb. Čím vyšší jsou tyto úroky, tím vyšší je dluhová služba státu a tím méně prostoru pro financovaní z rozpočtu jiných sociálních a investičních potřeb. Odmítáním vyšších sazeb, tak jak to s nástupem do své funkce učinil novy guvernér CNB A. Michl jenom dal vládě signál – mate čas utrácet. Stejně tak CNB nedokázalo zmírnit příliv krátkodobého kapitálu ze zahraničí, který využívá vysoké nominální úrokové sazby na českém bankovním trhu a deklarovanou lásku CNB k udržovaní stabilního směnového kurzu české koruny. Tato politika vysoce a dále zhoršuje konkurenceschopnost české ekonomiky, což je separátní problém, ke kterému se vrátím ve svém příštím komentáři.
Existuje ještě jeden důvod, proč by CNB mela jednat co nejdříve, pokud k tomu nepřistoupila jíž drive. Inflační očekávaní jsou silně tvořena fiskální politikou, jak jsem naznačil, což znamená, ze fiskální politika jakož i jiné strukturální politiky adresující různé nedostatky našeho trhu budou hrát též kritickou roli v umirňováni naší inflace. Jedním z velkých problému a nedostatku fiskální politiky je vsak její relativní strnulost a časová náročnost. Proti-inflační kroky fiskálu je nutno nejen identifikovat, ale i prodiskutovat ve stranách a pote v parlamentu, což bude vyžadovat bezpochyby relativně dlouhý časový proces. Na rozdíl od fiskálu, měnová politika centrální banky se da rozhodnout z týdne na týden a dopad změněných úrokových sazeb na trhu je téměř okamžitý.
V minulosti jsem řešil problémy inflačních očekávaní i v jiných zemích, převážně v tzv. „emerging economies“ po celém světě. Kritici mohou namítnout, že Česko není srovnatelné s těmito zeměmi. To je možné, ale je navýsost zajímavé, že tyto země si též nejsou navzájem vůbec podobné, ale ve všech zemích zatížených vysokou inflaci fungovala jedna politika ve všech stejně – odvážný přístup centrálních bank eliminovat inflační očekávaní ve vytváření inflačních tlaku. Monetární politika nevyřeší všechny neduhy na trhu, ale je v dane situaci klíčovou.
Praha, 25. duben 2023
Dr. Zdenek Drabek