Od obchodu k chaosu. Trumpova politika může destabilizovat vztahy nejen v Americe

Zdenek Drabek

Dr Zdenek Drabek

Prezident Donald Trump skutečně vstoupil do prezidentské funkce silou, která je v politice nevídaná a která vytváří zmatek jak v domácí, tak zahraniční politice. Již v prvních dnech vyhlásil obchodní válku Kolumbii, Panamě, Kanadě a Mexiku a podobně hrozí Evropské unii a Číně. Naposledy na začátku tohoto týdne oznámil zavedení cel na dovoz veškeré oceli a hliníku od USA. Spektakulárně zavřel agenturu USAID, která poskytuje zahraniční pomoc Spojených států jiným zemím, zejména těm chudším. Jasně se vyjádřil například o sexuálních orientacích sportovců a vrcholem je patrně jeho návrh vytvořit z Gazy přímořské středisko à la Palm Beach.

Většina z jeho návrhů je tak radikální, že si člověk přestává být jistý, zda jde o skutečně návrhy, či zda se jedná o žert nebo provokaci. Prezident Trump a jeho stoupenci však nežertují. Vše je myšleno vážně.

Je evidentní, že Donald Trump chce měnit svět. Což ho dělá populárním obzvláště mezi těmi, kteří si žádají menší roli státu v rozhodovaní o svých životech. Velkou podporu nachází mezi moralisty a odpůrci neoliberálních hnutí podporujících rozličnost, rovnost a inkluzi („DEI“). Ve všem přebírá iniciativu a útočí svými návrhy na řešení problémů.

Hrozba vysokých cel na zboží z Kolumbie stačila během dne vygenerovat odpověď kolumbijské vlády k uspokojení amerických požadavků. Hrozba vysokých cel na zboží z Mexika vedla okamžitě k vyslání 10 tisíc příslušníků speciálních mexických jednotek k silnější ostraze hranic s USA. Podobný efekt měla i hrozba cel pro Kanadu. Prezident Trump „is simply making deals“, uzavírá obchody, tak jak činil celý svůj život v byznysu a možná i v soukromém životě. Taky o tom napsal svůj bestseller – „The Art of Making Deals“.

Bude to fungovat? Trumpova strategie politiky je přesně v duchu uzavíraní „dealů“. Když potřeboval bankovní úvěr, musel něco nabídnout jako odměnu buď ve formě podílu na zisku, či v podobě adekvátních úroků včetně různých majetkových garancí. Když Trump potřebuje zastavit imigraci do USA, naznačí výzvu a očekává „odměnu“ formou reálných ústupků protistrany. Až potud je vše normální jako v životě – každé jednání znamená dohodu partnerů na určitém kompromisu, ze kterého obě strany něco získají. Hledání kompromisu v jednáních s Trumpem je však ohromně obtížné.

Je zajímavé, že slovo deal má v angličtině také spojení „to deal a blow“, což znamená udělit ránu pěstí. Trump to zřejmě dobře pochopil. Jeho požadavky jsou totiž často tak extrémní, že dochází k šikanování protistrany. Vynucuje si jednání, ze kterého profituje pouze jedna strana – Trumpova. Slabší strana nese pouze náklady. Což je vydírání. Pokud k „dohodě“ skutečně dojde, pak jen proto, že za Trumpovým požadavkem stojí silný rozpočet USA a vojenská síla.

Analýza

Viceprezident J. D. Vance otevírá Evropanům cestu k Trumpovi. Ten mezitím hrozí novými cly

Dohody tohoto typu jsou možné, dochází k nim, ale jsou udržitelné pouze v krátkodobém horizontu. K tomu, aby se udržely v dlouhodobém režimu, je potřeba důvěry mezi oběma stranami. Pokud je dohoda na protistraně vynucena silou či jinou formou šikany, nemá z dlouhodobého hlediska šanci na přežití. Pokud má prezident Trump skutečně zájem na radikálních řešeních problémů, měl by si najít cestu, jak získat důvěru svých partnerů.

Jinými slovy, politiku je možné chápat jako realizaci „business dealu“, obchodních vyjednávání, jako to je ve funkčních demokraciích, ale dobrá politika vyžaduje i dobrou vůli. Bez té může být dohoda uzavřena pouze nátlakem, ale nebude udržitelná.

Chápání politiky jako řízení podniku či jako nátlak imperátora je známo též v České republice. Například jedno známe pod názvem „Mnichov“.

Od Donalda Trumpa je možné se i pozitivně poučit. Je faktem, že státní administrativa v Česku by si zasloužila daleko větší efektivitu a razanci, než tomu je v současnosti. A jistě by pomohlo, kdyby se dostala na úroveň úspěšného byznysu. Ale tam srovnání politiky a byznysu končí. Úspěšný politik musí vycházet ze snahy najít důvěru – voličů, politických partnerů i protivníků. Z tohoto hlediska jsou politika a byznys jako manželství. Bez důvěry nevyhnutelně dochází k rozvodu.

Autor je ekonom, působí na Institutu ekonomických studií FSV UK