Z předvolební kampaně ANO a Motoristů by člověk snadno nabyl dojmu, že se dnešní koalice bude zaměřovat na dramatické změny v hospodářské politice po vládě Petra Fialy. Je ale vidět opak – spíše klid a vlastně pokračování v přijímání podobných principů ekonomické politiky.
Vyčnívá z toho jen nynější rušení Národní ekonomické rady vlády známé jako NERV. Ministryně financí Alena Schillerová tím ničí instituci, která je nejen zdrojem určité expertízy, ale hlavně expertízy, která je nezávislá – tedy není spojena s žádnou politickou stranou.
V každé kulturní zemi existuje to, čemu se volně říká „public policy think tanks“ – think-tanky zaměřené na veřejnou politiku. Zabývají se vzděláváním, zdravotnictvím, zahraničním obchodem a investicemi, monetární politikou, důchodovou reformou… USA mají Brookings, Hoover Institution, RAND, Carnegie, American Enterprise Institute či Cato Institute. Německo má Ifo Instituty, Kiel Institute for the World Economy, Bertelsmann Stiftung, Mercator Institute for China Studies nebo Friedrich-Ebert-Stiftung. Velká Británie disponuje Adam Smith Institute, Institute of Economic Affairs, Centre for Policy Studies, Chatham House, Demos či Fabian Society – což je pouze výběr těch největších a nejznámějších. Kromě nich existují v každé z těchto zemí desítky dalších.
Česko na rozdíl od těchto zemí podobné think-tanky týkající se veřejné politiky nemá. NERV byl do jisté míry pokusem něco podobného vytvořit. Sice s minimálním rozpočtem, ale zdařile. Tato instituce složená z ekonomických odborníků a představitelů byznysu poskytovala své představy o veřejné politice a dělala to – a to je to hlavní – z nezávislé pozice.
Zrušením NERVu si vláda moc nepomáhá, i když tvrdí, že si ministerstvo financí vytvoří skupinu vlastních odborníků. Vláda tímto krokem mnohem více ztratí, než získá. V první řadě ztratí hlasy nezávislé na prospěchářských soukromých zájmech. Vlastní skupina odborníků bude spíše ministryni Schillerové říkat to, co ráda slyší.
Druhou, a ještě větší ztrátou pro ministryni financí bude ztráta makroekonomické a mikroekonomické expertízy. Od ministryně Schillerové teď stále slyšíme, které rozpočtové výdaje byly podfinancované a musely se změnit. Trochu také slyšíme o potřebě dodatečných zdrojů rozpočtových příjmů, ale už vůbec ne, z jakých konkrétních daňových zdrojů. A především postrádáme jakékoli vysvětlení příjmových variant a srovnání s alternativními zdroji. Tím její komentáře pro veřejnost končí. Nikdy se nedozvíme, proč zdůrazňuje jisté nové výdaje, a ne jiné. Či zda je potřeba uvažovat o navyšování, nebo snižování daňových příjmů, či zda si je vědoma dopadu navyšování platů státních zaměstnanců na inflaci. To je jen malá ukázka problémů, na které by dostávala odpovědi od ekonomů z NERVu a případně z Národní rozpočtové rady (NRR).
Jakákoliv ztráta nezávislé ekonomické expertízy z veřejné debaty je v Česku obzvláště škodlivá. Nezávislé ekonomické think-tanky v Česku v podstatě neexistují, a tím tedy neexistuje ani kvalifikovaná veřejná debata o hospodářské politice. V tomto směru jsou například Poláci daleko před námi a na jejich politice hospodářského růstu je to vidět. Veškerá česká debata o ekonomické politice se odehrává na obrazovkách CNN Prima News a ČT. To sice může pomoci, ale nemá to stejnou váhu jako studie think-tanků.
Projevuje se to v konkrétních věcech. Například dnešní výstavba dálnic má obrovské zpoždění, navzdory tomu, že jsme podporu EU pro ně vyjednávali už 30 lety jako prioritu, a tu podporu jsme navíc i dostali. Dálnice však čekaly. Chyběl mimo jiné i silný nezávislý tlak ze strany odborníků.
Těch témat je víc. Kritická je otázka zhoršené konkurenceschopnosti Evropy, jak ukázala studie bývalého guvernéra ECB Maria Draghiho. Dramatický pokles růstu populace v celé Evropě, včetně Česka, je nejen další bariérou hospodářského růstu, ale i zdrojem výzev spojených s migrací, financováním důchodů, napjatým pracovním trhem, financováním zdravotnictví, zastaralým základním školstvím a všemi dalšími veřejnými službami. Důchodový systém samotný je předmětem debat organizovaných ministerstvem práce v podstatě od začátku transformace – debat, které stále nevedou k všeobecně přijaté důchodové reformě.
K chudobě veřejné debaty v Česku napomáhají i naše vysoké školy. Univerzity hrají ve všech rozvinutých zemích Evropy, v USA, Kanadě, Austrálii či Jižní Koreji velkou roli v debatách o hospodářské politice. V Česku tomu tak není. Samozřejmě že na každé české univerzitě se najdou jedinci, kteří se o ekonomickou politiku hodně zajímají, ale jejich možnosti uplatnění jsou omezené, nekoordinované a spíše výjimečné. Ještě větším problémem je však orientace českých univerzit, které pod tlakem světové konkurence a nedostatku motivace a pobídek směřují spíše do oblasti výuky teorií, mezinárodních výměn, neplodného výzkumu a aplikací v podnikovém byznysu. K vyučování hospodářské politiky jsou často nuceny využívat ekonomy z praxe, protože vlastní zdroje jsou nasměrované jinam. Výuka mezinárodních ekonomickych politik je na tom ještě hůře.
Česká ekonomika byla za předcházející vlády prezentována ministryní Schillerovou a jejími spolustraníky jako „spálená země“. Přitom byla téměř nejvýkonnější v celé EU. Navíc po volebním vítězství pokračuje Hnutí ANO v zásadě ve stejné makroekonomické politice jako Fialova vláda – navzdory porušení zákona o fiskální odpovědnosti. Jestliže chceme mít kvalitní veřejnou debatu o hospodářské politice a politice veřejných služeb, potřebujeme podpořit vznik různě specializovaných think-tanků. Tu debatu potřebujeme, protože musíme řešit energetickou krizi, bezpečnost země, rostoucí nedostatek pracovních sil, revoluci v IT a AI nebo financování veřejných služeb.
Zavřením NERVu dělá ministryně Schillerová úplný opak. Místo vytváření podmínek pro vznik think-tanků dává všem signál, že nejlepší řešení je jen to, které je připraveno v tichosti vládního kabinetu.
Autor je bývalý poradce WTO a Světové banky, působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy